Obrazový dokument k jednomu slibu Václava Havla (a další)
Když před deseti dny zemřel Václav Havel, vynořilo se samozřejmě všude značné množství textů i ústních projevů, které hodnotily jeho životní působení. Prakticky žádný z nich však nevzpomněl vztahy Václava Havla k Moravě, což při známém postoji veřejného zájmu o otázku postavení Moravy v ČR nemůže překvapit. Proto mě napadlo, že bych mohl něco z Havlových postojů k Moravě připomenout. Nevěděl jsem však, co bych k tématu napsal, až ke mně nedávno doputoval e-mail s následující fotografií:
Je to písemný slib, na den přesně před 22 roky sepsaný, který dává najevo sympatie pisatele k Moravě a jejím autonomním snahám. Není to jediný projev těchto sympatií z doby raného polistopadového všeobecného nadšení. V lednu 1990 navštívil Václav Havel Brno a během své návštěvy pronesl ještě několik pozoruhodných výroků. Dopolední část svého brněnského pobytu věnoval návštěvě brněnské univerzity, která tehdy ještě nesla jméno Jana Evangelisty Purkyně. Ve svém proslovu před shromážděnou akademickou obcí mimo jiné řekl: „Morava žije v podvědomí svých obyvatel jako historický celek, který si zasluhuje samosprávného postavení v rámci České republiky.“ Když potom odpovídal na dotazy z publika, na jeden studentský dotaz reagoval; první z nich se týkal postavení Moravy. Prezident se vyjádřil následovně: „Všichni si myslí, že všechno za ně udělá pan prezident. Morava si svoji svébytnost a své důstojné postavení musí především vybojovat sama.“ Odpoledne téhož dne potom Havel vystoupil před obyvateli Brna na náměstí v centru města, rozhovořil se o postavení Moravy, nutnosti zachovat její svébytné povědomí, mimo jiné řekl: „Musíte to být vy, Moravané, kteří uděláte něco pro své vlastní sebevědomí a národní sebeuvědomění.“ Václav Havel také slíbil důstojné zastoupení Moravy v novém státním znaku Československa, což skutečně dodržel, když ve Federálním shromáždění ČSSR (tehdejším federálním parlamentu) navrhl nový federální znak, jehož pole mělo být čtvrcené, ze zdvojenými symboly Čech a Slovenska a přes ně uprostřed štítek se znamením moravské orlice. Proti tomuto návrhu se nicméně zdvihl odpor a Havel sám pak přišel s novým návrhem, který předpokládal polcení na dvě pole, české a slovenské, bez Moravy.
Po dvaceti letech je – aspoň pro mě – těžké říct, nakolik Václav Havel své sympatie k Moravanům myslel na přelomu roků 1989 a 1990 vážně. Ještě v červnu 1990 se vyjadřoval souhlasně k vytvoření zemské autonomie pro Moravu a Slezsko (stejně se však ještě vyjadřovali i představitelé české vlády), avšak časem jeho podpora moravským snahám slábla a jeho odhodlání "myslet při své práci na specifické postavení Moravy" mizelo do nenávratna. To ostatně pociťovali sami Moravané z Havlových postojů k probíhajícím jednáním mezi českými a slovenskými představiteli o přehodnocení stavby doposud jen formální československé federace. Když se 28. října 1990 ve Slavkově u Brna konalo setkání zástupců obou stran za účasti prezidenta Havla, na nádvoří zámku přítomní zástupci moravského hnutí (především tehdejší Moravské národní strany) reagovali na Havlův příjezd na místo rokování mlčením, nikoli jásotem jako ostatní přítomní. V pozdějších letech se Havlův zájem o postavení Moravy vytratil nadobro a z posledních roků jeho veřejného působení v úřadu prezidenta i z let poté, kdy se stal soukromou osobou, si nevzpomínám na žádné jeho projevy, kterými by připomínal své postoje z dob těsně popřevratových (pokud si pamatuju, ke vzniku současného krajského zřízení se nestavěl záporně).
Se svými slovy z počátku roku 1990 měl nicméně určitě pravdu, Moravané nemohli očekávat, že za ně něco udělá prezident republiky. To ostatně platí do dneška – za Moravany nikdo o spravedlivé postavení Moravy usilovat nebude. Na druhou stranu se v čerstvě revoluční euforii dalo prosadit mnoho věcí, pro které později takzvaně nebyla vůle, a Václav Havel se svou morální autoritou o jejich přijetí mohl zasadit, kdyby více chtěl. Jenže jak ukazovaly i jeho postoje ke slovenským požadavkům, zřejmě se s požadavky Moravanů vnitřně příliš neztotožňoval a nepovažoval je za důležité.
Nebudu se pouštět do celkového hodnocení osobnosti Václava Havla, to je úkol složitý a každopádně přesahuje účel těchto stránek. Jen pokud své hodnocení omezím na jeho postoje k otázce postavení Moravy, soudím, že asi původně nějaké ideály měl, ovšem poměrně rychle je opustil. Když byla těsně po svržení komunistické vlády značná část moravské společnosti nakloněna obnovení dřívějšího autonomního postavení Moravy, bylo pro Václava Havla jednoduché vyjadřovat své kladné sympatie a já věřím, že tehdy skutečně zapadaly do jeho představ o nápravě veřejných poměrů. Jakmile však získal převahu k požadavkům Moravanů odmítavý postoj představitelů české politické scény, Václav Havel se bez velkého reptání "zařadil" a své dříve kladné postoje k postavení Moravy nechal tiše vyšumět do ztracena. Ani ne tak to, že v reálné politice nic neprosadil, jako spíš tuto nedostatečnou výdrž v hájení morálních zásad mu určitě nemálo lidí na Moravě tehdy zazlívalo a možná to je jeden z důvodů, proč v nedávném průzkumu agentury SC&C pro Českou televizi získal Václav Havel méně kladné hodnocení na Moravě než v Čechách.
Můžete ohodnotit tyto stránky
